Rees-Dart a Earnslav trek

Z Honzova deníčku:

Po společném Routeburn tracku a neúspěšném pokusu o Earnslaw glacier se Ivča s Martinou rozhodly dát svým bolavým nožkám pár dní pohov, čehož jsme se Šimonem museli využít na pánskou jízdu. Plán byl vyrazit na obtížnější dvoudenní trek Rees-Dart s jednodenní odbočkou do ledovcového sedla Cascade saddle.

“Ráno” jsem se z auta vykopal až skoro v 11. Ivča nás hodila po gravelce přes pár brodů až na začátek treku a mohli jsme vyrazit. Na odpoledne jsme měli v plánu dojít do 23 km vzdáleného Rees saddle. Většina prvního dne vedla po sluncem ozářených loukách podél řeky Rees, kdy se nad námi jako perla třpytily ledovce Earnslaw a Grant. Netrvalo dlouho a začali jsme si notovat, že to je tu zatím náš nejhezčí trek a s tím, že jdeme sami bez holek, to určitě nemá nic společného. Hned nazítří nás za to měl stihnout trest!

Do kýženého sedla jsme dorazili chvíli před západem slunce, postavili stan a Šimon na adama zahájil očistu v místní louži. V tu chvíli přilétl papoušek Kea a začal se mu nepokrytě posmívat :D V noci se mi několikrát zdálo, že nám keové klovou do šňůrek od stanu, ale asi to byl jen vítr. (Druhý den nám ranger prozradil, že už tu rozklovali přes dvacet stanů, takže to možná vítr nebyl... Každopádně my měli štěstí.

Předpověď slibovala slušné počasí ještě na další dopoledne, čehož jsme chtěli využít na odložení báglů na Dart hut a zlatý hřeb výletu - výšvih nalehko do Cascade saddle. Bohužel ráno jsme se vzbudili do naprosmlhy a během sestupu k chatě začalo i pršet. Správce chaty nás informoval, že předpověď počasí zachycená vysílačkou vypadá bídně až do dalšího odpoledne a nemá cenu tu čekat s vidinou hezkého rána.

Vyrazili jsme tedy podél řeky Dart druhým údolím dolů. Říkali jsme si, že když do toho šlápneme, možná zvládneme do večera sejít zbývajících 33km, abychom nemuseli vstávat do deštivého rána ještě další den. Čáru přes rozpočet nám však udělalo zjištění, že podél řeky dolů neznamená pouze dolů, ale z důvodu různých spláchnutých strží a sesuvů, stále i skoro výškový kilometr nahoru! Déšť padal shora, ze stran a nakonec snad i zespod, v botách nám čvachtalo a nakonec jsme to už před pátou vzdali a vzali zavděk chatou Daleys Flat s roztopenými kamny.

Když jsme se třetí den vzbudili, navzdory předpovědi, která tu na Zélandu stojí za zlámanou grešli, nebylo po dešti ani památky a obloha byla téměř vymetená. S lítostí jsem se ohlížel po ledovcích mizících za kopcem, ale na návrat nebylo pomyšlení. Včera jsme od chaty Dart hut sestoupili příliš a na další den jsme neměli dost jídla.

Ale což, čekalo nás posledních pár hodin sestupu lesem a po hřejivých loukách podél řeky za krásného počasí, doslova slunce v duši!

Je známo, že úspěch akce se, bez ohledu na předchozí útrapy, rozhoduje v posledním dni (/setu/zápase/..), na zbytek se historie neptá. Tudíž odvolávám, co jsem odvolal a.. opět je nám jasné, že jsme si poslední dny docela užili :D A vsadím se, že holky si po kafíčkování a korzováním po Glenorchy budou myslet to samé :D

Ivča nás vyzvedla v údolí Dart river a mířili jsme zpět do kempu Mrs. Woolly. Ale bylo tak krásně a já byl konečně rozchozený, že jsem se nechal vysadit opět pod výstupovkou k ledovci Earnslaw s odhodláním, že tentokrát tam dojdu a přespím do dalšího dne, kdy mě po poledni Ivča zas dole nabere.

Cesta to byla krušná, ale nakonec jsem před soumrakem stavěl stan na kopečku přímo před úpatím ledovce. Ten byl již ve stínu, ale ráno bude určitě pěkně nasvícený. Ale když jsem v aplikaci Peakfinder kontroloval východ slunce pro moji polohu, mělo se ukázat až kolem půl jedenácté. Holt je to v údolí hodně zavřené. To asi po poledni dole nebudu…

V noci bylo krásně jasno, tak jsem zkoušel fotit i nějaké hvězdy. Proto asi chápete moje rozčarovaní, když jsem ráno vyhlédl ze stanu a zjistil, že je zataženo a půlka ledovce je v mraku. Rozhodl jsem se počkat do odpoledne, jestli se to vybere a aby Ivča nebyla nervózní, zapnul jsem náš satelitní lokátor, aby viděla, že zatím zůstávám na místě. Odpoledne se oblačnost malinko zvedla, ale azuro předchozího dne již nepřišlo. Korunu tomu nasadilo, že každou chvíli před mým stanem přistávala helikoptéra s línými turisty!

Poslal jsem zprávu, že už jdu a vyrazil tak, abych došel za světla. Když jsem po pár hodinách slezl dolů, našel jsem rozčilenou Ivču, které prý satelitní telefon neposílal polohu a zpráva z něj jí přišla až po pár hodinách. Tak jsem to pěkně slíznul. Ale ten ledovec za to stál :)

Zpět na přehled příspěvků