Kepler trek
Krásné výhledy a drzí Keové
NOVÝ ZÉLAND
Kepler - jeden z novozélandských vyhlášených tras Great Walks. Náš první, který jsme obešli celý.
Byli jsme na něj domluvení s Marťou a Šimonem, takže jsme ráno vyrazili z kempu, auta nechali na parkovišti u řeky pod kopcem a vyrazili vzhůru. Teda hned vzhůru úplně ne, protože prvních patnáct kilometrů bylo podél řeky po rovině a až pak jsme teprve začali stoupat. Pěkně postupně 1000 výškových metrů k chatě a jeskyním pod horou Luxmore. Ale utíkalo nám to dobře, protože jsme měly s Marťou pořád co probírat a kecaly jsme o sto šest. To je tak, když jste v jednom autě 24/7 neustále jen s tou jednou a tou samou osobou a když se naskytne možnost pokecat s někým jiným, tak je potřeba si to náležitě užít. (Neber si to osobně Honzi :D)
U jeskyní jsme si museli dát chvíli pauzu, protože jsme nahoru došli moc brzy. Chtěli jsme spát ve stanu, což se smí 500 metrů od cesty, ale i tak je lepší zakempit až později večer. Kluci si tak dali pořádnou prozkoumávačku jeskyně a my holky se slunily na louce. Jediné co nám idylku trochu ničilo byl fakt, že se tady tráva rozmnožuje tak, že se zachytává na všechno co se jí dotkne, takže jsme měli za chvíli mikiny plné bodlinek se semínky. Když se kluci vrátili z podzemí, našli jsme si kousek nad jeskyněmi super plácek na stany. Bylo nad míru jasné, že tu před námi spalo už opravdu hodně lidí, pač plácek byl uležený do dokonalé rovinky.
V noci nás budil křik papoušků Kea, kteří nám zřejmě v noci ožírali stan, ale nic nezničili, takže dobrý. Po pozdní snídani, kdy jsme čekali kam se posunou všudypřítomné mraky, jsme vyrazili na vrchol. Hora Luxmore se tyčí do výšky 1472 metrů a nahoře ji stráží další Kea. Jeden (podle kroužku na noze a databáze identifikovaný jako Moulsby) byl dokonce tak drzý, že Martě a Šimonovi ukradl chleba v sáčku. Naštěstí jsme sáček i Keu, který si zrovna pochutnával na posledních drobečcích chleba našli a sáček mu sebrali.
Zbytek cesty po hřebeni jsme si pak užívali krásné výhledy do okolních údolí, hor a na jezera, která se pod námi modře leskla. Je ale trochu škoda, že nejhezčí část treku Kepler má jen 10 kilometrů, protože pak jsme zase a opět vlezli do lesa a výhledy se ztratily. Ale u chaty Iris Burn nás ještě potěšil krásný vodopád padající do ledového jezírka, do kterého 75% naší výpravy vlezlo (rozuměj všichni kromě mě) i přes to, že vylezli úplně modří.
Největší problém ale nastal při hledání místa na stan. Nakonec jsme našli jedno hezky rovné hned vedle řeky. Jediné co, tak dva stany by se tam nevešly, takže kluci si dali spaní pod širákem a my s Marťou jsme se nacpaly do menšího ze stanů.
Ráno jsme posnídali za přítomnosti milionu mušek sandflies a poštípaní vyrazili na poslední úsek našeho výletu. Byl po rovině a lesem, takže výhledy žádné, ale za to krásný les plný uřvaných ptáků. Idylka.
U aut jsme se ještě vykoupali v řece (tentokrát i já) a vyrazili zpátky do Manapouri do kempu. Ten byl ale plný, takže jsme jeli do jiného a úplnou náhodou jsme potkali ještě Kristýnku a Adama, kteří se znají s Marťou a Šimonem a nakonec z toho vzniklo posezení u kytary a vína, spousta legrace a pohody. Takové náhody mám ráda.
