Okarito lagoon

Počasí na západním pobřeží je stále a pořád nevypočitatelné a tři předpovědi ze sedmi hlásily, že odpoledne zmokneme. Chtěli jsme si s Ivet a Ondrou, než nás zase opustí, dát výlet k ledovci Franz Josef a lagunu Okarito na kajacích. Ale obojí asi nestihneme.

Vybrali jsme tak výlet do hor k ledovci. Bohužel z Franze Josefa zbývá stejně malý kousek jako z Foxu. Cesta na vyhlídku je ale mnohem delší a náročnější. Člověk se musí vydrápat hodně vysoko do svahu, aby na zbytek splazu vůbec viděl. Ale šli jsme nahoru za živého hovoru a tak to ubíhalo samo. Navíc jsme to jako obvykle stihli úplně dokonale před tím, než se veškeré výhledy schovaly za černočerná mračna. Chvíli jsme poseděli na lavičce, snědli celou čokoládu a kyselé žížalky a urychleně upalovali dolů k autům a vydali se z hor k oceánu a laguně Okarito.

Na kajaky se nám podařilo vyrazit o dva dny později než jsme plánovali. S nejvyšším přílivem jsme dorazili do půjčovny, proškolili se a vyrazili prozkoumávat zákoutí laguny. Museli jsme to stihnout před úplným odlivem, protože pak je tam tak málo vody, že se většina míst nedá projet a člověk pak musí loď tlačit, stojíce po kolena ve vodě a písku, aby se dostal z mělčiny. Měli jsme na to jen asi čtyři hodiny a chtěli jsme toho objet co nejvíc. Takže jsme se snažili pádlovat jak diví.

Trasu, kudy se na lodi dá, mají vyznačenou dřevěnými tyčemi zapíchanými do písečného dna. Jak jsme se hned na začátku přesvědčili, když jsme si chtěli jednu zátočinu zkrátit, tak mělčin je tam opravdu hodně a se spuštěným kormidlem seakajaku se nedá couvat. Uznali jsme, že značení má něco do sebe a vrátili se na trasu a všechny meandry projeli podle ní.

Za dopoledne jsme prošmějdili všechna ramena a zátoky laguny. I vzácné Herony jsme viděli a k tomu spoustu dalšího ptactva. Heroni se dobře fotí, protože jim vůbec nevadí, když za nimi člověk dojede na lodi na pár metrů, ale třeba kormoráni zdrhají už při přiblížení se na padesát metrů a na to nemám objektiv. Takže ti na fotkách nejsou. Čtyři hodiny nám tak akorát stačily a mě teda na konci z pádlování docela bolely ruce.

Co čert nechtěl byla průtrž mračen, která nás místo brázdění hladiny laguny fakt dostihla a na zbytek odpoledne nás zavřela v kempu ve společenské místnosti. Ale po dlouhé době jsme měli k dispozici kuchyni a tak jsme si aspoň udělali pořádnou společnou večeři. Ondra a Ivet se nakonec rozhodli další den pokračovat dál na sever, protože už jim nezbývalo moc času na objevování krás Zélandu a my s Honzou jsme se rozhodli počkat v místě na hezké počasí. Zase jsme se rozloučili a zalezli si do auta do peřin. S každým deštěm se tady totiž ochlazuje O dobrých 10 - 15 stupňů a to v podzimních teplotách znamená hodnoty hodně se blížící nule.

Další den se nehodlalo udělat hezky a mraky se začaly trhat až k večeru. Stačilo to ale na krátkou procházku po pobřeží na vyhlídku nad druhou lagunou a příjemnou lesní cestou zpátky do kempu.

Zpět na přehled příspěvků