České středohoří

Je pátek odpoledne. Prodloužený víkend volá, tradiční bleskové balení na sebe nenechá dlouho čekat a kolem druhé ládujeme vše do auta a vyrážíme směr Středohoří. Cílem na západ slunce je vrchol Oblík nedaleko Loun.

Auto necháváme ve vesnici Chraberce a vyrážíme nahoru, díky oblačnosti na obzoru ale ze západu slunce nic moc nemáme a navíc je nahoře pěkná kosa a bláto, po kterém se dá dolů z příkrého kopce parádně klouzat. Zbývá už jen vymyslet, kde přespíme do dalšího dne, protože tak daleko jsme v plánování zatím nestihli dojít.

Spaní v autě je teď trendy, tak jsme se rozhodli to taky vyzkoušet. Naše Toyota není nijak extra velká, ale sedačky se dají složit do roviny a když se člověk snaží, tak z ní vytáhne docela slušnou spací plochu. Je teda potřeba ji prodloužit nějakou deskou, což v našem provizorním řešení (které na svět přišlo během půl minuty) bylo staré prkno ze zahrady. Prostě se obalené dekou opřelo o opěrky a bylo to. Úložný prostor jsme vyřešili přepravkami, které jsme neustále přesouvali tam a sem a potřebné věci hledali všude možně po autě. No, do příště to bude chtít trochu vytunit. :D

Hledali jsme místo na spaní někde v okolí Lovoše a hle, hned pod ním je parkoviště, které nebylo ani tak moc křivé a dalo se tam najít vcelku dobrý plac. I když teda do příště by to chtělo vodováhu, protože sjíždět celou noc hlavou do mezery u dveří není úplně příjemné. Lovoš je navíc asi docela oblíbený fotografy a výletníky za východy a západy slunce nebo za hvězdičkami, protože jinak si nedovedu vysvětlit neustálý provoz kolem nás.

Na sobotu jsme ukecali kamarády, aby za námi přijeli a udělali kolečko po Středohoří. Sraz jsme nakonec měli až nahoře na Milešovce. My jsme s Honzou ráno ještě vyrazili na východ slunce nahoru na Lovoš. Mlha byla, že by se dala krájet, ale nahoře byla vidět alespoň inverze. Když jsme ale slezli zpátky dolů do mraku a v přístřešku si dělali snídani, vyhlídky na hezký slunečný den nás začínaly opouštět. Mlha už se nás kromě vrcholu Milešovky nepustila.

Zpestřením celého výletu byl Guiness. Krátkosrstá Border kolie, který chtěl neustále házet klacíky a hned poznal, že jsem slabý článek skupiny, co mu ho vždy hodí. :D

Ve Středohoří je spousta zřícenin a tak jsme alespoň na nějakou museli. Tou první byla už ráno zřícenina hradu Oparno a po Milešovce pozůstatky hradu Ostrý na čedičovém vrchu.

Na závěr mlhavého dne nás ještě stihlo na chviličku potěšit zapadající sluníčko. Zřícenina hradu Oltářík se ukázala být dostatečně vysoko nad inverzí a tak jsme si západ mohli užít.

Brzké stmívání nám na závěr výletu připravilo vtipnou příhodu, kdy se nám podařilo dojít podruhé do stejné vesnice. Sutom. Prochází tudy červená značka, naše trasa se pak odpojovala na žlutou, ale ejhle, žlutá není a my stojíme u někoho na zahradě zase v Sutomi. Názory na to, že název vesnice by měl být spíš Tu som necháváme potmě na poli a vydáváme se hledat značku do lesa. I když teda bez chytrých telefonů a přesné GPS lokalizace by to byla větší sranda. Pak už jen docházíme k našemu autu a přejíždíme k druhému. Jako plac na spaní vítězí už ozkoušené parkoviště pod Lovošem, kam se pak vracíme.

Zpět na přehled příspěvků